Úterý 22. března 2011, 15:17 – NOVÝ URENGOJ
Hned na perónu čekal Sergej z Ruské geografické společnosti, i s našimi batohy naložil nás do legendárního vozu Lada Sputnik a vyrazili jsme na 238 km dlouhou cestu do Nadymu.
Ano, vaše zděšení je na místě, opravdu jsme v Novém Urengoji nepobyli ani den, pouze jsme projížděli a fotografovali z okýnka vozu. Vím, slibovali jsme vám krásně hnusné město sovětského typu, musíme vás ale zklamat, Nový Urengoj, alespoň to, co jsme viděli, není žádný panelákov! Místní si opravují původní dřevěné dvoupodlažní domy, když už činžáky či věžáky, tak z cihel a žádné krabice.
Ale protože si nástěnkářka již doma našla spoustu informací o tomto městě, ať chcete nebo ne, naservíruje je sem a basta!
Nový Urengoj je obrovské industriální město se 106 tisíci obyvateli 40 národností (žije tu spousta Ukrajinců, Tatarů, Azerbajdžánců…). Jeho historie je těsně spjata se zemním plynem (v okolí se nacházejí největší zásoby zemního plynu na světě), v roce 1966 zde objevili ohromná naleziště a rozjela se budovatelská mašinerie: v roce 1973 byl položen základní kámen budoucího města, o rok později už stálo několik dřevěných budov (mimochodem první ulice ve městě se jmenovala Optimistů) a v roce 1980 získal Nový Urengoj status města.
Etymologie názvu města: Slovo ure v chantyjském jazyce znamená mrtvé nebo opuštěné rameno řeky. V něneckém jazyce zase existuje slovo ngo, tedy ostrov. Urengoj = ostrov na opuštěném rameni řeky. Podle jiných pramenů se slovo urengoj překládá jako lysá hora, kopec, ale pozor, ač lysá, přece jen na ní rostou modříny, které jsou nejvhodnější pro kostru čumu. Tolik zdroje z internetu, vraťme se ke zdrojům místním.
CESTA DO NADYMU
Od Sergeje jsme se dozvěděli, že až do 80. let vedl z N.U. do Nadymu pouze zimnik, silnici, po které jsme frčeli, postavili až v době přestavby. Železnice (původní stavba 501!) se používala a dodnes používá pouze pro nákladní dopravu, lidem je dovoleno přepravit se na legendární strojce jen z N.U. do Pangody, vlak vyráží jednou denně a těch sto kilometrů jede devět hodin!
Dodnes jsou na této trati v provozu vedle nově postavených i původní mosty. Z N.U. do Pangody jezdí vlaky po těch nových, z Pangody do Nadymu jsou sice také nové mosty, ale bůhví proč nejsou v provozu a vlaky jezdí po těch starých původních.
Bože, právě jedeme přes bažiny!!! Ano, v těchto krajích nacházejí se tzv. ruská pole, kde je silnice postavena přímo na bažinách, takže v létě je to jistě silný zážitek.
Pro lepší orientaci si pojďme zopakovat ještě jednou trasu stavby 501: Ze Salechardu do Nadymu, Pangody, přes Nový Urengoj (který tehdy ještě neexistoval!) až do Korotčajeva. Dál nebylo 300 km nic, až pak z Krasnoselkupska pokračovala stavba č. 503 do Janova Stanu a dál směr Jermakovo, Igarka.
Z lágrů pro vězně, kteří pětsetjedničku stavěli, toho na trase N. U. – Nadym moc nezůstalo. Pár stalinských zemljanek, lágry prý možná rozkradli a rozebrali ještě v sovětských dobách.
PANGODY – pouze projizdime.
Na polovinu března je prý letos nezvykle teplo (no…), kolem nuly, svítí slunce (bez slunečních brýlí nelze nic!). To vloni napadl sníh ještě 20. července!
Překvapil nás velmi levný benzín – 25 rublů za litr (1 rubl je 60 haléřů). Na ruské poměry je to prý ale nehorázná drahota.
Bože, jedeme přes zamrzlou řeku Nadym!!!! Aaaaa… Auta zde ale používají místo řetězů jakési cvočky (šipy) v pneumatikách, takže se cítíme bezpečně. Snad se pod námi neprolomí ledy.
Nebylo nám ani dáno ubytovat se v hotelu, Sergej nás odvezl přímo do kvartíry náčelníka Ruské geografické společnosti Igora. Tam nás čekal i “náš” Igor Kuzněcov, se kterým jsme komunikovali už v Praze a který nám velmi pomohl. Vlastně díky nasazení těchto chlapíků jsme se sem vůbec dostali. A nečekali nás jen dobří lidé, ale také vynikající krutí masíčko zapečené s bramborama a sýrem! Vítali nás také nejrůznější zeleninové saláty. Dále pak legendární ruské konfety a vůbec – krásně prostřený stůl. A začal klasický večírek na kuchni. Nakonec se Ruská geografická společnost úplně ožrala (kromě Sergeje, ale ten je původně z Ukrajiny) a s velkou parádou nás po půlnoci vyprovodila přes celý Nadym až do hostinice “Poljarnaja”. Zde začal příběh úplně nový – administrativní. Paní recepční si oxeroxovala všechna víza v náčelníkově pasu (a že jich tam má požehnaně), což jí zabralo drahnou dobu, dále dbala na přesném vyplnění ubytovacího formuláře (dokonce trvala i na čísle bytu někde v Praze, možná se někdy staví na čaj), aby pak za boha nemohla pochopit, proč od ní chceme potvrzení, že jsme jí zaplatili zálohu 12 tisíc rublů.
Už nemožu, jdu spát! Další zprávy přímo z Nadymu snad zítra. Máme tu problém s internetem.