CESTY, KTERÉ JSME SI NEVYBRALY
Zatímco náčelník v Centru Andreje Sacharova instaloval výstavu Praha objektivem STB, zatímco Petra s Martinem obdivovali Ruďák a spol (= nejatraktivnější památky v centru Moskvy), vydala se nástěnkářka s Alenou a Honzou (Machoninovi) za kulturou.
Uz v září v Praze nás Semjon Vilenskij (bývalý vězeň na Kolymě, dnes ředitel nakladatelství Vozvraščenije) upozornil na divadelní představení složené ze vzpomínek, povídek, básní a písní pamětnic lágrů – Cesty, které jsme si nevybraly (ypsilon proto, že jde výhradně o texty žen). Obě herečky, které vše samy vymyslely a nastudovaly, přišly v pondělí na naši přednášku do Muzea GULAGu. Ehm… No. Prostě herečky! Předvedly děsivý afektovaný výstup, že by se i Arkadina mohla jít zahrabat, pozvaly všechny na čtvrteční představení a odpluly neznámo kam. I nechtělo se nám strašlivě na ten jejich spektákl, náčelníkovi jsem to dokonce zakázala, jen ať se věnuje rodině (teda Petře a Martinovi).
Ovšem! Už samotný prostor, ve kterém se vše odehrálo byl úchvatný. Podzemní sál v Muzeu Vladimira Majakovského na Ljublance. Ano, hned naproti sídlí proslulá Ljublanka, sídlo NKVD a vězení, kde se hlavně ve 30. letech děly hrůzostrašné věci – mučení, zabíjení, popravy. A samotné představení? Hned úvodní scéna z knihy Jevgenije Ginzburg Strmá cesta vás srazí na kolena. Nejšťastnější žena pod sluncem, která žije v nejkrásnější zemi na světě, má nejkrásnější a nejchytřejší děti, úžasného muže, miluje stranu a Stalina… je najednou zatčena. To musí být nějaký omyl, to se vysvětlí… Nevysvětlilo se a hrdinka putovala na 10 let do lágru. Písněmi, vzpomínkami, básněmi se popíše jakási lágrová chronologie – zatčení, vězení, transport do lágru, láska v lágru, děti v lágru, umírání v lágru, konec trestu a rehabilitace. Děsivé a silné scény střídají scény dojemné ba i velmi vtipné. Herečky jsou překvapivě civilní i civilně patetické, jednu chvíli se s nimi smějete a pak prásk, zadržujete slzy nad těmi hrůzami. Konec. Potlesk ve stoje, volání bravo i úprk uplakaných divaček ze sálu.
ŠÍLENÝ PÁTEK
Vlastně ještě ve čtvrtek pozdě v noci přišla novina z Nadymu – máme propusk, povolení ke vstupu na Jamal. Urá! Brzy ráno další novinka z Nadymu – máme rezervovaný celkem levný hotel v Nadymu. Urá!
Omlouvám se, že zde píši jen o načálnikovi a nástěnkářce, ale o těch mám ještě přehled, neb se zjevují většinou pospolu na různých akcích. Ale už od zítřka budeme všichni čtyři jako jeden muž a nikdo se nebude schovávat za moskevské pamětihodnosti!
Tož ale… Náčelník s nástěnkářkou ráno vyrazili k již zmiňovanému Semjonu Vilenskému. Zatímco nástěnkářka pak celé odpoledne konzultovala se Semjonem svůj scénář, Štěpán se odebral do Centra Andreje Sacharova na akci pořádanou opět Českým centrem v Moskvě – beseda o lustracích. Za českou stranu diskutovali novinářka Petruška Šustrová a Pavel Žáček z Ústavu pro studium totalitních režimů. Beseda prý byla neuvěřitelně zajímavá a taky se dost protáhla, respektive plynule přešla do slavnostního zahájení unikátní výstavy Ústavu pro studium totalitních režimů – Praha objektivem STB, kterého se zúčastnil i český velvyslanec v Moskvě Petr Kolář s manželkou.
Náčelník někde paří, takže vám nemohu ukázat fotografie. Snad zítra.
A aby byl páteční výčet údálostí kompletní, dodejme s povzdechem, že v Moskvě toho večera vystupoval taky Jóžin iz bólot nebo-li Ivan Mládek se svým Banjo Bandem. Tak aspoň nějakou fotku sem zavěsím.
VYRÁŽÍME!
Ano, zítra, tj. v sobotu 19. března ve 22:45 z Kurského nádraží vyrážíme směr Jamal! Na tři dny se tak odmlčíme, ale jak jen to bude možné, přihlásíme se, abychom se podělili o veselé (doufám!) zážitky z cesty vlakem a informovali vás o teplotě kdesi za Uralem.
Bože, cara chraň a aj nás!
P.S.: Mami, schovávej mi prosím Respekty, ať si je pak mohu přečíst. Dík.
Náčelník se vrátil a nasypal do mého jabka tisíce fotek. Tak postupně:
Na návštěvě u Semjona Vilenského
Petra s Martinem a se Štěpánem na Ruďáku
Beseda na téma Lustrace a proces politické a společenské transformace v postsovětských zemích v Centru Andreje Sacharova
Ředitelka Českého centra v Moskvě Dana Brabcová zahajuje besedu
Pavel Žáček z Ústavu pro studium totalitních režimů s Andrejem Sacharovem
Petruška Šustrová
(Reportáž Petrušky Šustrové o návštěvě Mosky si můžete přečíst zde)
Jan Machonin a Lenka Kabrhelová (zpravodajka Českého rozhlasu v Moskvě)
Vernisáž výstavy Praha objektivem tajné policie
Pavel Žáček, Jan Machonin, Sergej Lukaševskij
Český velvslanec v Moskvě Petr Kolář
Petr Kolář, Jan Machonin a Pavel Žáček
Publikace Ústavu pro studium totalitních režimů
Za 4 hodiny nám jede vlak. Ahoj!