Reklama
 
Blog | Marta Nováková

Mrtvá trať (4) – Účastníci expedice kompletní

Moskva je město ohromné a ohromné jsou i zážitky. Žijeme ve spěchu, jedna akce za druhou...

Přívět, přátelé, přívět. Expedice 501 ještě ani pořádně nezačala a načálnik s nástěnkářkou už jsou na pokraji svých sil. Organizačních sil. Zakoupili jsme sice jízdenky na vlak do Nového Urengoje (vyjíždíme v sobotu ve 22:45 moskevského času), stále však nemáme nejdůležitější povolení pro vstup na území JANAO. Tamní administrativa už to schválila, ale teď o tom prý hlasují pohraničníci. Ano, odvolávají se pořád na pohraniční oblast, ale vzhledem k tomu, že kolem Nového Urengoje se nacházejí největší naleziště plynu, zřejmě se obávají, že jim ho odcizíme a v igelitových sáčcích propašujeme do Čech. Ech, je to vlastně velmi logické.

Ale přejděme k veselým zážitkům ze stolice.

 

Reklama

HEROINOVÝ PAS

To jsem takhle šli na českou ambasádu (sídlí na ulici Julia Fučíka), když těsně u vchodu odchytil nás milicioněr. Vlastně pardón, oni už jsou také policisté (viz nedávné rozhodnutí přejmenovat ruskou miliciju na policiju, což je ale mimochodem celkem důležitý krok, i když samozřejmě 99% zůstane při starém). Náčelník prozřetelně zapomněl pas, poctivá nástěnkářka ho bohužel měla. Byl jí odebrán a odnesen policistou do plechové budky, tam byl dlouho zkoumán a posléze beze slova navrácen. Pak už nás přišel vyzvednout Honza Machonin a když jsem se ho ptala, co to má znamenat, Honza se velmi rozčílil a policistovi milicianěrovy důrazně vyčinil. Je tam sice od toho, aby hlídal naši ambasádu, ale nemá právo kontrolovat její hosty, ba je legitimovat. Takže je to zase jen jakási provokace, šikana. Později jsme se dozvěděli, jak strašně levný je v Moskvě heroin a logicky jsme usoudili, že policista/milicianěr v té plechové budce potřel nástěnkářčin pas heroinem a až budu odlétat, slavně mě na letišti zatknou. Ach jo…

 

VÝSTAVA V MUZEU GULAGu

V euforii z úspěšné přednášky jsem vám zapomněla napsat, že kromě toho, že chtějí určitě uspořádat projekci dokumentárního filmu Mrtvá trať, který jeho režisér Šimon Špidla právě dokončuje, nabídli nám také uspořádat výstavu fotografií a materiálů z naší předchozí expedice, rádi by některé informace a výstupy měli k dispozici pro své badatelské potřeby… No, jen houšť!

 

NÁČELNÍK V MUZEU LOKOMOTIV

Ano, ano, tak jako sexuální turisté míří do určitých čtvrtí a podniků, siderodromofilové zase chvátají na svých cestách do muzeí lokomotiv a železných drah. Nástěnkářka se vymluvila na náhlý a těžký zápal plic (a šla na výstavu Viktora Pivovarova, viz níže) a tak náčelník zvesela se odebral sám se svou úchylkou na Rížskij vakzal (Rižské nádraží), aby se sešel s dalším podobným úchylem – nějakou ruskou kapacitou přes lokomotivy. Nemám slov, řeknu vám to obrazem:



 

 


Je to ale hodný chlapec ten Štěpán. I ve chvílích nejvyššího lokomotivového vzrušení vzpomněl si na nástěnkářku a její budoucí film, a vyfotografoval jí dobytčáky, ve kterých převáželi zatčené do lágrů. Děkuji.


 

VÝSTAVA VIKTORA PIVOVAROVA

Je vám to jméno povědomé? Ano! Výtvarník-konceptualista Viktor Pivovarov totiž žije od roku 1982 v Praze a mohli jste navštívit několik jeho výstav (například tu poslední v Moravské galerii v Brně). Tato moskevská je velmi povedená, soustředí se hlavně na jeho současnou tvorbu, ale vystavují i obrazy a exponáty starší, takže si návštěvníci mohou udělat ucelenější představu o Pivovarově díle. Ne že by byl Pivovarov sovětské a ruské veřejnosti neznámý, naopak, ale mnozí si jeho jméno dlouhou dobu spojovali hlavně s dětskými knížkami, které ilustroval.


 

ZAVZADLA V KYJEVĚ

Zatímco my jsme tady tak překulturně žili, zažívali naši spolupolárníci velmi neobvyklé příběhy. Kromě toho, že letěli přes Kyjev, kde museli vystoupit, prohlédnout si kyjevské nádraží, teda letiště, a pak zase nastoupit do toho samého (?) letadla a pokračovat dál v cestě do Moskvy (zase ale měli opravdu levnou letenku), čekalo na ně v cílové destinaci nemilé překvapení v podobě žádných zavazadel. Následně se strhla velká administrativní bitva, ve které ruská strana zatvrzele odmítala použít cizí jazyky, aby pak po hodině rezignovala a začala s našimi druhy konečně komunikovat anglicky (naši druzi totiž nevládnou ruštinou). Vyplnily se kupy lejster, ale zdaleka nebyl všemu konec. Polárníci totiž díky letu z Kyjeva přistáli na terminálu 1, což je vnitrostátní letiště (ano, lety z Ukrajiny a jiných zpřátelených států se tu stále berou za vnitrostátní), takže se velmi složitě přemísťovali na terminál 2, odkud vyjíždí náš oblíbený Aeroexpres – vlak z letiště přímo do centra města. Abych to zkrátila, místo v 17h dorazili v 19h. Ale to ještě není konec této tragické historky. Sami si museli pro ztracená zavazadla druhý den na letiště zajet, aby opět strávili příjemné několikahodinové chvilky vyplňováním lejster, takže až teď v 1:15 moskevského času dorazili i se svými expedičními batožinami.

 

LÁGERNÍ HÉREČKA

A zatímco nešťastníci bloumali po letišti a hledali ztracená zavazadla, zatímco nástěnkářka vypravila se na vernisáž fotovýstavy Ikony 90. let (mimochodem vynikající), odpravil se načálnik sám do Podolska (kousek za Moskvou), aby natočil vzpomínky „herečky z mrtvé trati“ Valentiny Grogorijevny Pavlenko-Ijevlevy (1928).

Valentina Ijevleva vyrůstala na severu v Archangelsku. Bohužel se zamilovala do amerického námořníka a bohužel se s ním velmi družila (až tak, že s ním počala dítě), takže ji v osmnácti letech zavřeli za styk s inostrancem (cizincem) a šupky dupky do lágru.

Jak sama říká: „práce mi moc nešla, ale byla jsem mladá a hezká…“ Rozuměj, všude měla spoustu milenců, dokonce i když ji zavřeli na samotku! Dostala se do hereckého ansáblu – dělala konferenciérku, a ještě dnes se slzou v oku vzpomíná na okamžiky, když přijeli do lágru, do mužské zóny, kde chlapi neviděli 10 let ženu! „Některým stačilo jen se dotknout mých šatů“.


Natočený materiál poputuje do archívu Ústavu pro studium totalitních režimů, kde v rámci projektu Paměť a dějiny totalitních režimů Adam Hradilek a Jan Dvořák natáčejí české pamětníky gulagu. Valentina Ijevleva je sice Ruska jak poleno, ale jistě bude její výpověď zajímavá přinejmenším pro konfrontaci. Mimochodem, Valentina Grigorijevna stále velmi miluje Stalina – zařídil totiž tento moudrý muž, aby děti v Archangelsu měli vyšší příděl chleba.

 

KVÍZOVÁ OTÁZKA

Přátelé, nástěnkářka už padá na ústa… A to vám nevypověděla zdaleka vše, co se kolem nás děje. O vynikajícím divadelním představení s lágrovou tematikou, o koncertu Ivana Mládka a o unikátní výstavě v Centru Andreje Sacharova zase až zítra.

Jo a v sobotu poslouchejte Zápisník zahraničních zpravodajů, bude tam o nás (a s námi) velkolepá reportáž.

Tož tak… Ahoj!

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama